Nejlepším tankistou všech dob byl Čech

 
Když se řekne válečné eso, většina lidí si vybaví stíhací piloty. Ale za esa se označovali i nejúspěšnější tankisti.
Ten se narodil v Československu.
 
 

Kurt Knispel      

Jména německých tankových velitelů jako Otto Carius či Michael WIttmann, kteří patřili mezi vůbec nejúspěšnější tankisty druhé světové války, jsou dobře známa. Ale v řadách Wehrmachtu bojoval i vůbec nejúspěšnější tankista všech dob – Kurt Knispel.

Ačkoliv měl na svém kontě nejvíce zničených tanků, jeho jméno je dnes spíše pozapomenuté. Knispel se narodil v Československu, a to 20. září 1921 v malé obci Salisov nedaleko Zlatých Hor na Jesenicku. Byl čs. občanem německé národnosti a většinu svého dětství strávil v Mikulovicích, odkud pocházel jeho otec.

Z mechanika lovcem tanků
Později se vyučil automechanikem a pracoval v autodílně. Tak jej zastihl v jeho 17 letech mnichovský diktát a okupace pohraničních oblastí Československa nacistickým Německem. Knispel jako Němec automaticky dostal německé občanství, a tak jej běh dějin dovedl až do řad Wehrmachtu. Do armády nastoupil v září 1940 a dostal se k obrněné výcvikové jednotce v Saganu v německém Slezsku. Tam si poprvé osahal tankovou techniku a prodělal výcvik na tancích typu Pzkpfw I, II a IV. Zhruba po měsíci jej odveleli k 3. a pak 9. kompanii 29. tankového pluku. Výcvik v podstatě dokončil v červenci roku 1941, když se po různých kurzech v Saganu a Putlosu stal nabíječem a střelcem na typu Pzkpfw IV.

Hned po ukončení výcviku je poslán na východní frontu a jako střelec v posádce „čtyřky“ poručíka Hellmana se zúčastní bojů v oblasti Smolenska a Minsku. A 25. srpna si připíše první úspěšný zásah, když zničí jednou ranou sovětský T-34 na vzdálenost 800 m. Už v listopadu 1941 dostane za své bojové úspěchy Železný kříž druhé třídy. Mezi tím je jeho jednotka přesunuta k Leningradu, kde se účastní jeho obléhání až do ledna roku 1943. Knispel je na začátku ledna 1942 přidělen k posádce desátníka Rubbela a s ní absolvuje i boje nejen v okolí Leningradu, ale i u Volchova a Ladožského jezera. Za onen rok si připíše na své konto 12 přiznaných zničených tanků.
 
Lovec na Tygru
Od Leningradu je na začátku roku 1943 povolán zpět do Německa. Ve výcvikovém středisku v Putlosu se pak přeškoluje na typ Pzkpfw VI, známý také jako Tiger. Po výcviku se Knispel opět dostane na východní frontu, a to hned do největšího tankového pekla v dějinách – bitvy u Kurska. Je přidělen k 1. kompanii 503. oddílu těžkých tanků, jež spadal pod 7. pancéřovou divizi. Během bojů v rámci operace Citadela, jak boje v Kurském oblouku nazývali Němci, se naplno projevil Knispelům střelecký um.
 
Podle svědectví dokázal zasáhnout pohybující se sovětský tank na 2 km a stojící i na 3 km. Je třeba si uvědomit, že tehdejší tanky neměly žádnou stabilizaci kanonu, jako ty dnešní, ani střelecké balistické počítače. Vše záleželo na dovednostech a zkušenostech střelce. V bojích u Kurska Knispelovi uznali 27 zničených sovětských tanků a samohybných děl.
 

Jak to ten Knispel dělá?
Během německého ústupu od Kurska na západ nasbíral další zářezy v bitvách v Čerkasském kotli a také u Bělgorodu a Tarnopolu. Tam všude byly pancéřové jednotky Wehrmachtu zatlačovány do defenzívy, a díky intenzivním bojům tak měl Knispel dostatek cílů. Na konci července 1943 už měl na kontě 50 zničených nepřátelských obrněnců a dostal Železný kříž první třídy. Knispelova jednotka je podobně jako ostatní německé jednotky systematicky decimována, a tak je v květnu 1944 odvelena zpět do Německa na doplnění. Ke svým tigrům dostává i vylepšené tigry II.

Knispel má v té době na svém kontě 126 zářezů a dostal Řád německého kříže ve zlatě. Jenže na odpočinek není čas. Spojenci se totiž vylodili v Normandii a 503. oddíl těžkých tanků putuje do Francie, kde čelí náporu invazních jednotek u Caen. Z Normandie jednotka ustupuje a po těžkých bojích je na podzim opět stažena do Německa, znovu doplněna a vyzbrojena a poslána opět na východ. Tentokrát do Maďarska.

Neoblíbený hrdina

 
 
To už Knispel velel vlastnímu tanku typu Tiger II a jeho jednotka byla přejmenována na oddíl těžkých tanků Feldherrnhalle. Ta se v rámci stejnojmenného obrněného sboru zúčastnila poslední německé ofenzívy, při které se Němci chtěli opět zmocnit Budapešti. Operace skončily fiaskem, paradoxně ale Knispela v lednu 1945 povýšili, z rotného se stal šikovatel. Z toho je zjevné, že Knispel nebyl žádným miláčkem nacistického režimu a svých nadřízených.
 
Přestože měl úspěchy a dostal i vyznamenání, s povýšením se čekalo dlouho a nikdy jej nedekorovali Rytířským křížem. Pamětníci vzpomínali, že Knispel měl mnohé konflikty s nacistickými důstojníky a fanatickými stoupenci režimu. Dokonce prý napadl jednoho oficíra z vyhlazovací jednotky, když jej viděl mučit sovětského zajatce. I jeho zevnějšek moc neodpovídal představám o vzorném německém vojáku. Nosil nepředpisové dlouhé vlasy i vousy a nelámal si hlavu s vojenským vystupováním. Kdyby prý nebylo jeho bojových schopností, skončil by v kriminále. Jeho kolegové jej však uznávali a byl mezi nimi oblíbený kvůli své přátelské povaze. Pomáhal jim, jak se dalo a nikoho v boji nenechal na holičkách.
 
Kde leží Knispel?  
Kolem Knispelova konce panují nejasnosti. Jeho jednotka ustupovala z Maďarska do Rakouska až k československým hranicím. Podle jedné verze zemřel v boji u české obce Vlasatice u Mikulova 28. dubna 1945. Podle jiných informací byl prý téhož dne v bitvě těžce zraněn u rakouské pohraniční vesnice Stronsdorf a zemřel kvůli nedostatečné lékařské péči v české obci Vrbovec u Znojma. A právě tam byl prý i pochován. Nikdo však dnes s určitostí neví, kde jeho ostatky skončily.
 
Kurt Knispel během války dosáhl jako střelec a velitel tanku 168 potvrzených zásahů (z toho 42 jako velitel). Pokud se připočítají i ty úředně nepotvrzené, pak jich bylo dokonce 195. Stal se tak vůbec nejúspěšnějším tankistou všech dob a asi jej již nikdo v lidských dějinách nepřekoná.